Město Písek

Písek je jihočeské historické město (dříve krajské, sídelní město Prácheňského kraje, později okresní, nyní obec s rozšířenou působností) na řece Otavě. Má necelých 35 000 obyvatel.

V Písku se nachází nejstarší dochovaný český most ze 13. století, hrad, Kostel Narození Panny Marie, který je dominantou města a je na něm umístěna hodinová věž, a částečně zachované hradby zbořené během průmyslové revoluce.

O Písku se někdy říká, že má univerzitní charakter, protože je v něm více středních škol, než je pro města takové velikosti obvyklé. Od roku 2003 zde působí i soukromá vysoká škola, Filmová akademie vzniklá z VOŠ. Písek má 2 divadla, kulturní dům,nemocnici, fotbalové hřiště a hřebčinec. Centrum města spolu s širším okolím je kompletně rekonstruované. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Průmysl

Píseckými podniky jsou Schneider Electric, masokombinát ZŘUD, AISIN, AMTEK, s.n.o.p., Další podniky vznikly v průmyslové zóně založené na konci 90. let. Jedním z posledních přírůstků je otevření závodu firmy ''Faurecia''. Za městem směrem na Smrkovice je velká teplárna. Město se snaží částečně přeorientovat na turistický ruch, který byl důležitý za Rakousko-Uherska a první republiky (v té době byl Písek znám jako lázeňské centrum v Prácheňském kraji pro své lesy). Město Písek bylo také zástupci týdeníku Ekonom vyhlášeno jako město s nejlepšími podmínkami pro podnikání v Jihočeském kraji. Písek zvítězil ve třetím ročníku krajského srovnávacího výzkumu Město pro byznys díky nejlepším podmínkám na pracovním trhu a přístupu veřejné správy.

V současnosti zažívá Písek velký průmyslový rozkvět, směrem na Čížovou je stavěna velká průmyslová zóna, využívaná množstvím velkých podniků. Zdejší průmysl je zaměřen převážně na strojírenský průmysl AISIN s.r.o, s.n.o.p. cz a. s. Písek, Amtek s. r. o, a elektroprůmysl Schneider Electric. Velký rozkvět zaznamenala obchodní zóna, kdy vzrostl v posledních letech rozmach obchodních řetězců.

Pozemky v zóně jsou již vykoupeny, ale plánuje se její další rozšíření. Pomocí dotace od Evropské unie byla do zóny vystavěna cyklostezska.

Doprava

Na jihu města se nachází hlavní nádraží, na severu je stanice Písek město a na severozápadě Písek zastávka. Z Písku vedou železniční tratě č. 201 do Tábora, 200 přes Březnici a Příbram do Zdic na trati Praha–Plzeň a elektrifikovaná spojka přes Putim do Ražic nebo Protivína na trati České Budějovice–Plzeň.

Z Písku vychází silnice I. třídy č. 29 do Tábora a podél jižního okraje města vede obchvat Písk u silnice I/20 z Českých Budějovic do Plzně, jejíž zhruba 10km úsek na křižovatku se silnicí I/4 u Nové Hospody slouží i pro spojení do Prahy. Úsek je čtyřproudý a v listopadu 2007 byla dostavěna mimoúrovňová křižovatka. V roce 2010–15 se plánuje prodloužit k ní Rychlostní silnice R4od Příbrami.
Písek má vlastní Městskou autobusovou dopravu.

Historie města Písku

Bezprostředním předchůdcem města byla ves s kostelem sv. Václava v místech dnešního Václavského předměstí na levém břehu řeky, pocházející snad již z 12. stol., v r. 1308 výslovně uváděná jako Starý Písek.

Vlastní středověké město bylo založeno na sklonku vlády Václava I. kolem poloviny 13. stol. První doklad o městě je v listině zmiňovaného krále z roku 1243. Jeho syn, král Přemysl Otakar II., věnoval výstavbě Písku zvláštní pozornost v zájmu upevnění moci rodu Přemyslovců na jihu Čech a často zde pobýval. V krátké době byl zde postaven hrad, město s farním kostelem a dominikánským klášterem a přechod přes řeku umožnil kamenný most. Všechny tyto stavby včetně královského hradu byly dílem dvorské huti.

Bezprostředním důvodem k založení Písku bylo zřejmě zlato, získávané rýžováním z písečných náplavů Otavy (odtud jméno), později hlubinnou těžbou v Píseckých horách. Město střežilo i provoz na Zlaté stezce a bylo rovněž významnou oporou královské moci v jižních Čechách. Od českých panovníků získalo řadu privilegií, které se staly základem jeho značného bohatství.

Již v r. 1419 se Písek přidal na stranu husitů, byl volným členem husitského Táborského svazu a i později, až do r. 1452, si udržel pozici svobodné městské republiky. Stal se postupně jedním z nejbohatších českých měst, v r. 1509 si dokonce koupil královský hrad i rozsáhlé lesy na území Píseckých hor. Období prosperity trvalo do 30. let 16. stol. V r. 1532 však zhoubný požár zničil většinu budov, v r. 1547 potrestal král Ferdinand I. Písecké za účast v nezdařeném protihabsburském odboji odebráním veškerého majetku i práv. I když většinu zabavených statků získalo město zase zpět, blížila se neodvratně vážná krize - Písek se zadlužil, r. 1611 byl za vpádu Pasovských vypleněn a doslovnou tragédií přineslo období českého stavovského povstání.

V těžkých bojích v letech 1619-20 utrpělo město těžké ztráty od obou válčících stran, tu nejhorší však 30. září 1620 při plenění, pálení a vraždění císařské armády hraběte Buquoye. Podle tradice přežilo kromě žen a dětí jen 13 mužů, kteří se ukryli v řece pod jezem. Za nového majitele, neblaze proslulého dobrodruha Martina de Hoeff Huerty, přišel Písek o veškeré jmění a příjmy. Zubožené a zchátralé město v letech 1627, 1646 a 1651 navíc postižené dalšími požáry, se ze svých ran vzpamatovávalo dlouhá desetiletí.

V r. 1744 sem byla umístěna vojenská posádka, v r. 1850 se Písek stal sídlem krajského úřadu. Od poloviny 19. stol. tu významně sílilo české vlastenecké hnutí, rozvíjel se průmysl, v r. 1888 zahájila provoz městská elektrárna. V 1. pol. 20. stol. se Písek stal významným centrem kulturního života i vyhledávaným letoviskem, zavítali sem i T. G. Masaryk a E. Beneš.